Příjemné čtení.

Farmár – Často kladené otázky a odpovede na ne

10 často kladených otázok, s ktorými sa pravdepodobne stretnete, keď sa rozhodnete stať sa farmárom
Jan R. Cooke

V živote, zdá sa, nezáleží na tom, čo sa podujmete vykonať, či sa oženíte, zmeníte zamestnanie, začnete podnikať, založíte rodinu, kúpite nový dom, motocykel alebo farmu, stále sa nájde niekto, kto vám bude vykladať nejaký strašidelný príbeh o svojom strýkovi, tete, bratrancovi, priateľovi zo školy či susedovi, ktorý sa zmrzačil, bol zabitý, ocitol sa v nemocnici, rozviedol sa, zbankrotoval, alebo…nuž, chápeme sa. Vždy sa nájde niekto – a v niektorých prípadoch sa nájde takých mnoho -  aby vám povedal, že ste zle spravili, učinili zlú voľbu, hlúpo sa rozhodli, alebo že on by to urobil úplne inak.
A tak, aby ste sa pripravili na zvládnutie rodiny a priateľov, keď prídu nevyhnutné otázky, tuná je zoznam 10 otázok, ktoré mi boli položené, a ktoré veľmi pravdepodobne budú kladené i vám – tieto alebo ich variácie:

1.) Zbláznil si sa?
Tak, tak, toto je prvá a najťažšia zo všetkých otázok. Úprimne, musíte byť “úplne mimo”, ak ste na farmárenie čo len pomysleli. Niektorí ľudia len pokývu hlavami a zamrmlú čosi o “ty môj úbohý chudáčik”.
Pohotovo priznám, že často mám názory, idúce proti “normám”: že ma pramálo zaujíma móda, súčasné trendy a akceptovaný spôsob konania. A tak, ak to samo o sebe činí človeka bláznom, potom ÁNO, zbláznil som sa.
Zaráža ma však, že často by sa mala spochybnovať duševné zdravie pýtajúceho sa. Zvyčajne  pýtajúci sa tvrdo pracuje, aby svoje ciele dosiahol. Obaja partneri pracujú na plný úväzok, s čo najviac nadčasmi, alebo majú ešte ďalšiu prácu. S hypotékou, splátkami za auto a kreditnú kartu, podobajú sa mnohým Američanom a Kanaďanom, ktorí sú len dve výplaty od bankrotu. Ich príjem je čosi okolo 5 tisíc dolárov mesačne, akurát dosť na zaplatenie účtov a služieb, na dôchodok si ani nedovolia pomyslieť.
Znížili sme naše základné životné náklady do takej miery, že – ak by to bolo nutné – dokážeme vyžiť z jedného minimálneho plnoúväzkového platu.
Nuž, kto sa zbláznil????
Nie je nič šialené na postaranie sa o seba samého, nespoliehajúc sa na vlády či sociálne agentúry pre poskytovanie starostlivosti, pre prípravu čeliť akémukoľvek nebezpečenstvu, naučiť sa zručnosti k prežitiu a radosti zo života, byť časťou riešenia, nie časťou problému.
ŠIALENSTVOM JE  nebyť sebestačným. Je šialenstvom nenaučiť sa v maximálnej možnej miere produkovať to, čo potrebujete. Je šialenstvom byť otrokom módy, nechať si inými ľuďmi nahovárať, čo si máte myslieť. Je šialenstvom myslieť si, že bezpečnosť vám zabezpečuje vaše zamestnanie či váš dôchodok.

2.) Ako budete žiť?
Táto otázka ma vždy vie pobaviť. Áno, budeme žiť v dome. Áno, budeme mať elektrickú energiu, ale budeme si ju vyrábať sami. Áno, budeme mať kúpeľňu a tečúcu vodu.
Budeme mať pod kontrolou väčšinu z nášho života. Vždy, keď sa zvýšia platby za dodávku elektrickej energie či plynu, ani si to nevšimneme, a keď dôjde k výpadku prúdu, nebudeme o tom vedieť, kým nám o tom niekto nepovie. Zvyšujúce sa náklady na potraviny budú mať na nás menší dôraz, keďže budeme mať pod kontrolou väčšinu z našej potravinovej produkcie. Veľkým bonusom je, že naše jedlo je bez chemikálií či konzervačných látok. Budeme žiť pekne bez graffiti, hlasnej muziky, hlučných susedov a neustále sa zvyšujúcej miery zločinu.
Ako budeme žiť? V pohode, vďaka za otázku!

3.) Prečo by ste mali chcieť odísť a žiť na vidieku?
Pokoj, tiché, široké priestranstvo, príroda na vašom prahu, miesto, aby ste si mohli vychutnať veci, ktoré chcete – prechádzky, záhradu, chov zvierat.
Celonočný spánok bez policajných sirén a požiarnych alarmov. Nemusieť sa starať, aby môj dom vyzeral rovnako ako 50 ďalších domov v rovnakej oblasti. Byť schopní nechať vnúčatá pobehovať, hrať sa a túlať sa.
Čo si neužívať? Dobre, búrka môže byť o čosi nepríjemnejšia na vidieku, než v meste. Ale nejako extra nás trápiť nemusí. Akurát prihodíme ďalšie polienko do ohňa a pokračujeme ako zvyčajne. Na strane druhej, ak ľudia v meste nemajú svetlo a teplo, sú nútení sedieť a čakať, kým to niekto opraví – v mrazivom počasí, ktoré je nielen nebezpečné, ale môže byť otázkou zmrznutia či nezmrznutia, záležitosťou života a smrti.

4.) Ako môžete byť bez káblovej televízie, vysokorýchlostného internetu a ďalších vecí, ktoré mesto ponúka?
Pripúšťam, že mi vysokorýchlostný internet chýba, ale fungujeme v pohode na vytáčanom. Keďže teraz žijeme pomalším tempom, nie je to tak frustrujúce, ako sme si predstavovali.
Káblová televízia – 135 programov a NIČ NA POZERANIE. Na televízny program už ani nemyslíme. Stavím sa, že za posledných 18 mesiacov nebol náš televízor pustený ani 20 hodín, a to vtedy, keď som sledoval Stanley Cup play-off a nejaké zápasy RoughRider Football (kanadská futbalová liga, Grey Cup Champions -  GO RIDERS GO  – OK, kúsok zanieteného tímového ducha). Áno, pozeráme filmy. Knižnica má pekný výber DVD, a ak sme zúfalí, Wal-Mart predáva DVD, 2 ks za 10 dolárov, ktoré môžeme pozerať znova a znova bez poplatkov za neskoré vrátenie do požičovne. Čo sa týka chýbajúcej TV, uvoľňuje množstvo času na iné projekty. Jedným z benefitov nepozerania TV je to, že nemusíte sledovať reklamy, a tak nemusíte myslieť na to, že MUSÍTE mať najnovší odtieň rúžu na pery či najnovšiu elektronickú hračku, či nejaké z tých drahých šiat, ktoré za pár mesiacov skončia v second-hande. Neovplyvňujú vás reklamy na ďalšiu kreditnú kartu, nízke financovanie nového auta, nábytku, ktorý nemusíte splácať až do roku 2010 (čo znamená, že zaň budete platiť dávno po tom, čo bude použitý).
Pokiaľ ide o výhody mesta. Žijeme dostatočne blízko, takže nie je obtiažne zájsť do kina (ak by sme chceli, zatiaľ sme o tom neuvažovali), zájsť do reštaurácie (moje varenie doma je oveľa lepšie a s väčšími porciami ako v reštaurácii), ísť na hokejový zápas či do knižnice. Úprimne, mnohé z výhod, ktoré mesto ponúka, väčšina ľudí ani nevyužíva.

5.) Si sa úplne zbláznil?
Pozri otázku #1 Všímate si opakujúci sa motív?

6.) Viete niečo o chove (tu si vyberte: koní, kráv, oviec, ošípaných, kôz, somárov, králikov, lám atď.)?
Nie.
No dokážem sa naučiť. Je to sranda, ale keď som začal prvýkrát pracovať v reštaurácii, nikto sa ma nepýtal, či viem variť alebo servírovať. Učili ma a ja som sa vzdelával. Keď som začal pracovať na stavbách, nepýtali sa ma, či viem stavať dom. Učili ma a ja som sa vzdelával. Keď som skončil školu a začal pracovať v továrni na laminátové člny, nepýtali sa ma, či viem stavať čln. Učili ma a ja som sa vzdelával.
Tak si predstavte…budem čítať knihy a časopisy, rozprávať sa s ľuďmi, ktorí chovajú také zvieratá, o chov ktorých by som mal záujem, hľadať na internete, a budem sa vzdelávať. Mimochodom, existuje skvelá stránka – Homestead.org (možno ste o nej počuli) – s článkami pokrývajúcimi všetko, čo by ste mohli potrebovať vedieť o živote na vidieku a s množstvom ľudí, ktorých sa môžete čokoľvek pýtať… (pauza pre reklamnú prestávku).
Variácie tejto otázky môžu byť…Viete niečo o budovaní/konštrukcii, inštalatérstve, kompostovaní, záhradníctve atď., atď…
Odpoveď je stále tá istá: “Nie, ale dokážem sa naučiť!” Jasne, čas od času niečo o tom či onom viete, ale stále sa je čo učiť

7.) Čo ťa to posadlo, že chceš spraviť také čosi?
Jááj, zoznam na to je veľmi dlhý…kde začnem?  Zvyšujúca sa miera zločinnosti, vládne zásahy, zvyšujúce sa energetické náklady, náklady na potraviny, hluční susedia a premávka, príliš mnoho ľudí na jednom mieste, graffiti, hlasná hudba, chlapík kosiaci trávnik, keď sa snažím spať, zabávajúci sa ľudia, keď spím…vyberte si. Nadovšetko však túžba žiť jednoduchším životom, byť sebestačným, mať kontrolu nad svojou potravou, ukázať deťom a vnúčatám, že život je viac než videohry a 40ročná hypotéka.

8.) Nebudete pripútaní k pozemku/farme/usadlosti?
Áno, a páči sa mi to.
Toto leto sme navštívili jedného z našich synov vo veľkom meste a utáborili na neďalekom táborisku. Stál som pri vchode do stanu a videl 272 miest na táborenie, s karavanmi bok po boku, len pár stôp priestoru medzi nimi, a stany, jeden od druhého len čosi okolo 10 stôp. Otočil som sa k manželke a opýtal sa, prečo sme tuná, keď doma je najbližší sused štvrť míle ďaleko. Manželka sa usmiala a pripomenula mi, že ideme na návštevu nášho syna.
Prečo by som mal chcieť ísť inam? Máme množstvo priestoru, záhradu, prácu v ktorej milujeme, môžeme sledovať život v divočine, robiť zábavné veci pre vnúčatá, pracovať na projektoch.
Toto chcem robiť, prečo by som mal chcieť sa toho vzdať? Snažím sa, aby som tam bol viac, nie menej. Zisťujem, že veci, ktoré ma odvádzajú preč, ako zamestnanie, schôdzky či nakupovanie, ma vyrušujú

9.) Nechcete ísť na dôchodok v meste, kde to bude ľahšie?
Krátkou odpoveďou je rozhodné “NIE!”
Chcem byť jedným z tých tulákov po hypermarketoch, ktorí chodia hore dolu po obchodoch? Ani nie. Chcem stráviť popoludnie hraním kariet v domove dôchodcov? NIE.
Očakávam radostný život na dôchodku a snažím sa k tomu dopracovať čo najrýchlejšie (nemyslím zostarnúť, ale byť čo najskôr na svojej usadlosti bez nutnosti pracovať v meste). Na usadlosti sa dá robiť toľko vecí a toľko vecí chcem uskutočniť, a dá sa to urobiť pekne v kľude. Dôchodok by mal byť čas, kedy robíte to, čo vás baví, a to je to, čo plne plánujem robiť, ak dá Pán a potok sa nevyleje z koryta.

10.) Skutočne veríš tomu všetkému, čo o žití nenákladným, sebestačným životom hovoríš?
ÁNO. Nielenže verím v to, čo vravím, ale to i každodenne žijem. Každý deň hľadáme spôsoby, ako mať naše životy pod väčšou kontrolou. Blížime sa k nášmu cieľu odpojenia od energetických rozvodov, byť sebestačnými a žiť udržateľným životným štýlom, aby sme boli lepšie pripravení na čokoľvek, čo nás v budúcnosti môže postretnúť.
Položené vám môžu byť určite aj iné otázky. Áno, budete musieť stále znova a znova vysvetľovať to čo je pre vás zrejmé rozhodnutie. Väčšina z vás sa musí v mysli uistiť, že sa skutočne idete venovať farmárstvu, pretože viete, že je to správna vec, či už je to farmárenie uprostred ničoho alebo mestské farmárenie. Naša spoločnosť dokázala vytvoriť spôsob života, v ktorom ľudia predávajú svoj voľný čas (práca v zamestnaní), aby si mohli kúpiť všetko to, čo v predchádzajúcich generáciách rodina vytvárala sama. Pre nás nastal čas ísť vpred a vrátiť sa k sebestačnosti.

Další zajímavé odkazy na různé stránky:

Urban Homestead South Africa

Modern Homesteading

Christian Homesteaders Association

Dům ze slámy

Že vánoce dávno postradají jakýkoliv duchovní rozměr je jasné snad každému. Je to celkem logický průvodní jev konzumní společnosti – duchovno nelze zpeněžit a udělat z něj zboží – je proto zcela zbytečné.  Zajímavý je také fakt, že lidé pravidelně rok co rok nadávají na přeplněné obchody, ulice, náměstí, „vánoční“ trhy apod. Nelíbí se jim gigantická množství lidí vzájemně do sebe strkajících, nelíbí se jim stresy při nákupu dárků (rozuměj konzumního zboží), mrtvých či umělých stromků a přidušených, zubožených kaprů, ale rok co rok to absolvují znovu a znovu.

Nepoučitelnost konzumního plebsu je nedozírná. Navzdory tomu lze u lidí pozorovat jakýsi sentiment v čase vánočním, zapalování svíček doma, zpívání vánočních koled… i povrchní člověk má pořád ještě nějaké city, byť jsou vypěstovány médii. Nebyl by to ovšem zhýčkaný, otupělý člověk, žijící v karikatuře spravedlivého demokratického režimu, aby své city projevoval i vůči někomu jinému než sobě (splnění „vánoční povinnosti“ ve formě dárku či příspěvku nějaké nesmyslné charitě, není projev citu vůči jiným) a proto se naprosto nelze divit, že každoročně přihlíží holocaustu stromků a kaprů.

Moderní vánoce, resp. zdeformovaná hra na vánoce, je plná paradoxů. To se ovšem týká celé společnosti. Nedávno se maloměšťáci zuřivě vrhali v diskusích (jak jinak, než pouze v diskusích) na hinduisty, kteří v Nepálu obětovali jakési své bohyni přes 200 000 kusů zvířat. Odsuzovali hinduisty jako barbary, špíny a hajzly, kteří vůbec nemají kulturu, natož pak rozum. „Ve 21. století povraždit tolik nevinných zvířat jen kvůli nějakému bludu!“ – „Usekal bych jim ruce“ – „Jak tohle může někdo dopustit?“ To jsou v kostce nejčastější reakce k této události.

Nelze nijak omluvit tento hrůzný čin, který si skutečně zasluhuje upřímné opovržení, avšak pokud daný čin odsuzuje člověk, který má přímo na svědomí smrt tisíců zvířat ročně, hned to věci staví do jiného světla.

O celoročním holocaustu zvířat rozličného druhu jsme již psali několikrát, avšak „sezonní“ část celého průmyslu se smrtí, totiž týrání a vraždění kaprů jsme ještě neprobrali. Podívejme se tedy jak se věci mají.

Rybolov sám je činnost (byť jako koníček) dosti prazvláštní. Zřejmě jde o mrchožrouty tolik obhajovaný instinkt lovce, vždyť chrabrý rybář s nasazením života vlastnoručně zbaví svět dalšího krvelačného, lidožravého kapra. Přesto je tento druh rybolovu (posedávání na břehu vodní plochy a čekání – mnohdy – na Godota) nic proti odulému rakovinnému nádoru společnosti jménem výlov rybníků. Kvůli jakési domnělé tradici (která pochází dle některých zdrojů z období 2 sv. války, kdy byl kaprem nahrazován nedostatek masa, dle jiných je to tradice již ze středověku, kdy ryby byly spojeny s náboženskou stránkou života) dochází během vánočních svátků k likvidaci několika set tisíc kaprů, což pochopitelně nevypovídá nic o barbarismu a nekulturnosti naší společnosti – tohle je přeci normální.

Samotný chov kaprů je odpudivá scenérie cynismu a bezcitnosti: dospělým samicím jsou odebrány jikry (neboli z dospělých samic jsou jikry vymačkány ven) a v mísách se smísí s mlíčím, odebraném zase dospělým samcům. Ve speciálních nádobách dochází k vylíhnutí malých kapříků, kteří jsou krátce nato vyliti do prvního rybníka svých životů. Samotný výkrm a způsob chovu kaprů způsobuje, že jsou rybníky jedním velkým kotlem nezdravé, zapáchající a infikované břečky, přičemž nemoci napadající kapry se projevují např. vředy, odhalující i kosti a svalstvo (jen se běžte podívat na trh jak z mnoha kaprů visí cáry kůže).  Během svého krátkého života (v přirozeném životě by žili až 45 let v holocaustovém průmyslu 3 roky) jsou nevybíravě přepravováni několikrát z jednoho rybníka do druhého, což je dáno požadavkem na sjednocení věků kaprů v jednom rybníku. Nevybíravý způsob přepravy samosebou znamená i nevybíravý výlov. Ten se provádí vypuštěním vody z rybníka a nakládání uvězněných kaprů do kádí lopatami, či chytáním do sítí přičemž holocaustoví pracovníci ryby plaší a stresují údery tyčemi do vody.

Ryby jsou tak během přepravy trýzněny nedostatkem kyslíku a zcela bestiálními podmínkami přepravy, kdy jsou namačkány jedna na druhou. Během nakládání lopatami, přelévání do dopravníků apod. jsou velmi často mnohé z ryb poraněny (zlámané ploutve, zlomeniny kostí, poškození kůže atp.), takže k nemocem získaným během pěstování se přidávají i takovéto důsledky vánočně-konzumních orgií. Zrůdnost holocaustového průmyslu se projevuje i ve skutečnosti, že kvůli rozmazlenému jazyku konzumních občanů je výlov prováděn již na konci listopadu. Kapři jsou od té chvíle drženi v sádkách, čímž dojde ke „zlepšení“ chuti masa (jinými slovy maso přijde o bahnitou chuť, která zákazníkovi nevyhovuje). V těchto minimálních prostorech s maximální předimenzovaností kaprů je voda s permanentním nedostatkem vzduchu – kapři jej ihned vydýchají – nemohou se prakticky ani hýbat čili nedochází k výrazným ztrátám na váze: prodejce si přijde na své a konzument také.  Omezit kaprům pohyb a snížit tak ztráty na váze je nutno i proto, že se od výlovu kapři nevykrmují – opět kvůli chuti masa.

Samotný prodej kaprů je nepříliš příjemná podívaná. Otupelí, hladový a stresem zcela zničení kapři jen lapají po dechu v kádích, jejichž rozměry by nestačily ani jednomu samotnému kapru, prodejci se v nich přehrabují při vybírání toho „správného“ kousku, vytahují je za žábry (čímž rybám způsobují velmi citelné bolesti) či v lepším případě podběrákem, kterým nejdříve „zavazející“ kapry odstrčí a pak kapra udeří paličkou do hlavy. Zákon, který se snaží prodej kaprů nějak ošetřit ukládá prodejcům po omráčení kapra vykrvit, to se ovšem nezřídka nestává a kapři pak procitají například při strhávání šupin (to se dá přirovnat k dříve oblíbenému mučení stahování kůže zaživa, které si vytrpěli ve středověku mnozí trestanci). Nutno dodat, že správný zákon v tomto případě by byl zákon zakazující tento prodej zcela. I výlov podběrákem může lovenou rybu zmrzačit – poláme ploutve, zbůsobí poškození kůže, rozbije hlavu… Navíc kvanta lidí, včetně dětí, dloubající do kaprů, protože je pro ně nevšedním zážitkem dotknout se živé ryby, jsou zcela běžná a utrpení kaprů to jen přidává.

Častým jevem jsou také zákazníci, kteří si kapra zabít nenechají a odnesou si jej domů živého. Kapr na vzduchu přežije i několik hodin, což si mnozí konzumenti vyloží jako dobrou možnost tahat živého kapra po vánočních nákupech. To že se kapr dusí, nikomu na mysl nepřijde. A masakry, které se mnohdy dějí v domácnostech snad ani nemá smysl popisovat.

Existují samozřejmě alternativy vůči vraždění zvířat kvůli mlsným jazykům a naplněným panděrům. A především na vánoce, tolik proklamované svátky klidu a míru se vyvarujme participace na holocaustovém průmyslu.

Je samozřejmě bláhové chtít po lidech této spoloečnosti, aby se nad svými životy zamysleli (neboť společnost se skládá z pohodlných, apatických, avšak přemoudřelých lidí, kteří nic měnit nebudou dokud mají plná břicha a „svobodu“ ve formě cestování). Co však bychom měli my, jako Nacionální Socialisté, chtít po sobě je přinejmenším právě toto zamyšlení. Ten, kdo se hlásí k NS se nemůže podílet na tom, proti čemu NS je.

Přitom je to, alespoň v případě vánoc, velice snadné – nekupujme žádné konzumní cetky (necpěme nesmyslné množství peněz do chřtánu nenasytné obchodnické hydry), nepodporujme devastaci přírody (nekupujme umělé ani zavražděné stromky – kupujme živé stromky v květináči a po vánocích jej zasaďme třeba v parku – viz. guerilla gardening) a především nekupujme kapry – vyvarujme se podílení se na vánočním holocaustu, nebuďme pokrytečtí jako systém, který nás otupuje konzumem a který zavírá naše lidi do vězení, protože byli vybráni zednáři a komunisty jako veřejní nepřátelé.

Konzum, kapitalismus, světová finančnická klika řízená Rotshieldy, masmedia kontrolovaná úzkou zájmovou skupinou, legislativou vytažená stavidla imigrace – to vše zabíjí nejen naši Evropskou identitu, ale zabíjí to v konečném důsledku i samotnou planetu Zemi.

Bojkotujme konzumní vánoce! 

Poznámka na závěr: Často se nás mnozí ptají (či nám rovnou vyčítají), proč používáme termín „holocaust“ a „holocaustový průmysl“ ve spojitosti s utrpením zvířat, z nichž Systém vytvořil obyčejné spotřební zboží. Tyto termíny budeme používat i nadále, neboť rozsah tohoto utrpení dalece přesahuje mýtické číslo 6 milionů (a to i během jediného roku!!), navíc, na rozdíl od tzv. holocaustu během války zde nepanují naprosto žádné pochybnosti o metodách, množství a účelu. Některé hlasy říkají, že holocaust chtěl údajně vyhladit židy (opět je zapomínáno na jiné národy), zatímco masný průmysl si zvířata sám chová. Zde ovšem nutno podotknout, že stejně jako v případě „holocaustu“ jak je dnes prezentován, je i v každodenním holocaustu nahlíženo na živé bytosti jako na materiál, a jsou bezohledně zneužívány pro cíle průmyslu. Navíc to, že jsou dnes chována zvířata pro zbytečnou smrt nijak neodčiňuje vinu za miliardy ročně povražděných tvorů. Pokud někdo hovoří o nesmírném utrpení židů za války, nechť si vzpomene na denodenní a XY let trvající utrpení zvířat – to je skutečný holocaust a je zcela nevyvratitelný!

Pak se dali do řeči, kdy onen „normál“ na rozdíl od našeho redaktora nepodal jediný argument podporující jím zastávaný mýtus (lépe řečeno lež) a tak jsme si řekli, že bychom mohli shrnout některé „argumenty“ mrchožroutů a akcionářů holocaustu (ano: každý, kdo konzumuje maso a živočišné produkty, se podílí na holocaustu zvířat všeho druhu, zabíjení orné půdy, likvidaci lesů apod.) a srovnáme je s argumenty cesty budoucnosti neboli argumenty veganství.

Začneme argumentem lehčím a to tím, že pít mléko a konzumovat sýry je velmi zdravé zejména kvůli vápníku (tak šup s tím do našich dětí, ať nám hezky rostou!), zatímco z kytek vápník nezískáme (alespoň lze tento názor odvozovat  z toho, že mrchožrouti nám o vápníku neustále básní).

Že je skutečnost jiná je samozřejmé: bylo zjištěno (zjišťovali  Dr. K. A. Oster a Dr. D. Ross), že mléko a mléčné výrobky mají na svědomí více případů infarktů než cholesterol a nikotin. Objevili v mléce enzym jménem xantineoxidaza, který ucpává tepny a zapříčiňuje infarkty. Mléko samo o sobě je pro člověka nevhodné, jde totiž o tekutinu vytvořenou přírodou pro rychlý vývin telat (případně kůzlat i hříbat), tomu také odpovídá jeho složení – vysoké množství živin je pro telata a spol. životně důležité. Obsahuje mimo jiné veliké množství tuků, vápníku, má přebytek enzymu kasein s nímž si lidské tělo prakticky nedokáže poradit, v mléce obsažené uhlohydráty jsou molekulami mléčného cukru, s nímž si tělo dospělého člověka taktéž poradit neumí.

Obsahuje množství tuků a vápníku? Tak to je jistě pro člověka vítaná informace, řeknete si. Ovšem plnotučné mléko toho obsahuje takové množství, že pravidelný konzument je na nejlepší cestě k infarktu a cévním potížím či získání alergií. Mimochodem mléko postrádá železo, vlákninu a vitamín C (to vše se musí uměle dodávat). Pokud je tedy plnotučné mléko tak škodlivě nabité, budeme pít mléko polotučné či nízkotučné, ne? Tím se vše vyřeší!

A ono nevyřeší! Odtučňování či homogenizace z mléka dělá přímo jed. Výše zmíněný enzym xantineoxidaza se totiž díky zpracování mléka dostává do krevního oběhu protože homogenizace mléko rozkládá na mikroskopické kuličky, které procházejí cévní stěnou přímo do krve. Čili směřuje k ucpání cév a tím pádem k infarktu. Mléko je zkrátka a dobře přírodou určeno telatům a člověk, vyznávající přírodní zákony by jej dle záměru přírody pít neměl a to se týče i mléčných výrobků. A NS přeci přírodní zákony hlásá, ne?

Dalším až dětinsky se opakujícím „argumentem“ mrchožroutů je blábolení o bílkovinách. Strašně  je, ty hloupý vegane, potřebujeme a proto se masa nevzdám!

Na potřebě bílkovin se samozřejmě shodneme všichni, avšak kde tito osvícení mrchožrouti vzali, že rostlinná strava bílkoviny postrádá? Tak především, živočišné bílkoviny byly odhaleny v nezávislých průzkumech jako významný podílník na mnoha onemocněních jako např. srdeční a cévní onemocnění, cukrovka některé druhy rakoviny. Tyto bílkoviny jsou pochopitelně obsaženny v mase a podobných „laskominách“. V konečném důsledku škodliviny z masa dalece převyšují výživovou hodnotu masných výrobků, proto je přímo absurdní slyšet mrchožrouta tvrdit, že veganství je škodlivé, ač sám se oddává masné kuchyni. Konzumace masa totiž dokáže odvápnit kosti, umí způsobit dnu, revma, již zmíněný infarkt atd.

Jak je to tedy s veganskou stravou a bílkovinami? Samozřejmě mnohonásobně lépe než u holocaustového průmyslu: bílkoviny, tuky, vápník a aminokyseliny, které si tělo samo nevyrobí, získáme z ořechů, sóji, luštěnin, obilnin, i listové zeleniny  v množství větším než z masa stejné váhy. Navíc při tepelném zpracování rostlinné stravy nedochází ke vzniku různých karcinogenů (rakovinotvorných látek) a především v zažívacím traktu nepůsobí hnilobné bakterie, přišedší s právě zkonzumovanou mrtvolou.

Často lze též slyšet, že díky masu se řádně prokrvujeme což je nesmysl jak ukazují fakta zmíněná výše.

Je opravdu drzost mrchožrouta, hovořit nabubřele o mase, bez nějž to prý nejde. K smíchu jsou i ti, kteří hovoří o jakýchsi živinách, které jedině z masa může člověk vydobýt. Pravda je přitom taková, že lidské tělo může z masa vydobýt celou řadu škodlivin. Navíc drtivá většina mrchožroutů svůj jídelníček nehlídá, jak si potom mohou dovolit hovořit o vápníku, bílkovinách, aminokyselinách apod.? Stačí se zeptat, jak si své maso daný člověk dopřává, když nám káže o vapníku. Téměř vždy je maso osoleno či přímo prosoleno – sůl pak vápník vyplavuje do moči, takže vápník získaný z masa se rovná prakticky nule. Živočišné bílkoviny jsou hůře stravitelné pro lidský organismus, pak se nelze divit, že např. náš český národ je národem přežraných beček sádla a denně lze vidět zástupy těchto tvorů před ordinacemi kvůli srdečním, zažívacím a jiným potížím.

Za samostatnou kategorii důvodů pro neopouštění masné stravy je u drtivé většiny tzv. chuť. Tento důvod se zpravidla objeví ve chvíli nedostatku argumentů na obhajobu holocaustu. „Bez masa bych být nemohl vole, protože ta chuť je naprosto skvělá! Bifteček, řízeček, páreček, jatýrka…“ Výčet zní jako od psychopatického kanibala.

Hovořit o chuti jako o důvodu k přehlížení devastace vlastního těla je typicky konzumní přístup k věci. Novodobá umělá kultura, tvořená především lobbingem, reklamou a šířením lží nás učí hledět především na své okamžité, materiální uspokojení. A aby nám náhodou nepřišlo, že nás k tomu nutí zlý a špatný Systém (který skutečně zlý a špatný je), máme možnost koupit si dítě v Africe, postavit v poušti školu a posílat neustálé „humanitární“ pomoci do zemí třetího světa. Tyto možnosti nám dává ten samý Systém, který nás učí pít zdravé mléko, jíst zdravé maso a především se oddávat chutím, takže je jasné, že by nám Systém nic špatného nenutil, ne?

Jsme učeni k tomu, abychom žili povrchní životy a nástroj povrchnosti jménem „chuť“ je velice mocný. „Budu to žrát, protože mi to chutná!“ Že se nám tu rozvíjí opravdová závislost na jídle nám již jaksi uniká. On ani alkoholik neví, že je závislý a totéž lze říci o narkomanech. A pak se lidé, kteří neumí své chuti přikázat, rozčilují, jsou-li označeni za ovce a vymyté mozky.

Kvůli chuti na řízek, bůček, buřt apod. mrchožrouti úmyslně přehlížejí devastaci životního prostředí. Kvůli své okamžité chuti přímo zapřičiňují vraždu zvířete, které je nikdy nevidělo, oni neviděli je a agresorem je v konečném důsledku právě konzument. Ten konzumní tvor, který pak bude skálopevně přesvědčovat všechny kolem sebe, že právě konzumace masa neboli lov, pomohla lidstvu dospět k tak vysoké civilizaci, jakou nyní máme!

Skutečně vysoká civilizace: obezita naproti hladomorům, sociální odloučení díky zneužívání moderních technologií, konzumace prášků na triviální onemocnění, přebujelý automobilizmus a s tím spjatá destrukce přírodních zdrojů všeho druhu…vysoká civilizace i v úrovni duchovní: konzumní líná masa tvorů hovořící o úspěšných dobyvatelích a lovcích, zneužívání filosofie rovnosti, rozkvět multikulturalismu, slepé přitakávání lživým mýtům a placení reparací dávno odeznělých „událostí“, stavění konzumních model typu auto, barák, chata, peníze, chuť…

Jsme krásná, silná, zdravá a duchovně vyspělá civilizace, která si nezaslouží žádnou změnu! Vše je přeci v naprostém pořádku!

Je zcela jasné, že veganství je správná cesta revolučních Nacionálních Socialistů – zboření model a mýtů dnešního Systému je krok, přes nějž vede cesta k budoucnosti!

Kde a v čem je společenská nebezpečnost, když se opilí mladíci někde poperou? I když někteří tito ostudu dělající jedinci opravdu nesmyslně napadnou někoho na ulici, čím se to v kvantitě případů liší od podobných excesů opilých diskofilů, „apolitických“ skinheadů, punkerů, hardcoristů (kteří navíc velice rádi zaujímají velmi tvrďácké a chlapácké pózy), skejťáků a v neposlední řadě obyčejných hospodských pepanů? Neliší se to nikterak!

Vtip je v tom, že hlupáky a agresivní jedince naleznete naprosto všude, avšak pouze „neonacisté“ ohrožují demokracii. Jak absurdně zní takové postoje ve světle argumentů těch samých „soudců“ když jedním dechem dodávají, že se u extrémistů nachází pouze hlupáci nedostudovaní, z rozvrácených rodin atp.

Že se společností šíří mor bolševických praktik a šíří je ti, kteří v sametovém podvodu nepadli (např. Fischer, Pecina, Paroubek a další) je snad jasné každému, kromě spokojených konzumních čecháčků.

O tomto jsme chtěli psát dnešní článek, avšak je to zcela zbytečné ze dvou důvodů. Prvním je fakt, že článků, blogů a glos na toto téma bylo napsáno opravdu hodně a vesměs kvalitně. Druhým důvodem je skutečnost, že ani miliarda článků tohoto typu nic nezmění, neboť arogantní oči vlády nejsou určeny k četbě hlasu lidu, ale ke šmírování lidu a především, tento národ má atmosféru takovou jakou si sám zařídil.

Proč psát články směrem k veřejnosti, když veřejnost je tupé ospalé stádo, které se projeví jedině tak nad pivem v hospodě a mávne nad vším rukou? Proč se vůbec snažit oslovit společnost, která je konzumem totálně otupena k naprosté spokojenosti? Proč se snažit aktivizovat stádo s plnými břichy a ukojené zábavou? Blahoslavení duchem slabí! Plná lednice a príma zábava v televizi – to je svět dnešní veřejnosti!

Zájem o panděro vede českého Pepíka k tomu, aby nevyvinul žádnou protestní aktivitu, vyjde-li najevo nejen, že vrcholní politici jsou v přátelském styku s mafiány, ale tito politici ani nehodlají odstoupit! „V lednici mám furt pivo a na stole řízky, večer kouknu na ten supr akční film a k moři si taky můžu jet, tak co bych tady měnil jako?“ Nuže co chybí takovému Pepíkovi? Co na tom, že jeho děti budou žít ve světě těžké mizerie, kterou způsobil právě on svou laxností,? Proč vůbec myslet na budoucnost a co přijde po nás, že? Vždyť filmy a obecně šířený postoj říká užívat si života teď hned a tady! Být spontánní a užít si dokud to jde! A proto nechť se nosí další piva a řízky na stůl!

Má vůbec tento národ právo nadávat na současný stav věcí, když měl příležitost nenechat Velkou šanci spadnout do Sametového podvodu a skoncovat se starou dobou jednou provždy? Nemá!

Ovšem co pro nás, Nacionální Socialisty, znamená zjištění, že s tupým stádem nelze hovořit , neboť neslyší; že se nelze odvolávat na zákony, jsou-li porušovány samotnými zákonodárci; že zde není naprosto žádné odvolání a jak se někdo objeví v hledáčku vládních struktur je ztracen?

Lze vůbec něco dělat pro nějaké zlepšení situace, pokud je to tu tak zoufalé? Lze.

Již jsme dříve naznačovali, že jednou  z cest je snaha o nepodílení se na svinstvu kolem nás – to je otázka osobního aktivismu. Snaha být co nejvíce nezávislým na systému k čemuž může posloužit velmi dobře alternativní stravování, vytváření a podpora komunit s cílem v soběstačnosti apod. Zde jde především o myšlenku, že Moloch neboli Systém žízní po našich penězích z naší práce a našich životů. Systém vidí prachy, které jdou z daní, proto chce, abychom pro něj pracovali do roztrhání těla a aby nám to nepřišlo nějak moc líto, vytvoří pro nás mnoho hraček a lákadel. Cigarety, alkohol, TV zábavu, primitivně líbivou hudbu (a pro intelektuály vytvoří neškodně se zamýšlející muziku), dá nám milostivě pár dní dovolené, abychom načerpali další síly na táhnutí obrovského soukolí a na tom všem opět těžce vydělává. A pokud bychom to již nezvládali, pokud nás dostihnou důsledky „oficiální životosprávy a životního stylu“ pak není nutno zoufat – prášky na to či ono nás ze všeho vysekají přesně jak ukazují krásně animované reklamy!

My, kdož pracujeme, studujeme, brigádničíme jsme pro Systém houby z nichž je ždímáno zlato pro jeho vlastní zájmy, které zdaleka neleží v lidech samých.

Proto je jednou z cest snaha o osvobození se od systémem propagovaných pozlátek všeho druhu – osvobození soběstačností a převzetí skutečné zodpovědnosti za své životy. Je naneštěstí pravdou, že naprosto bezezbytku se vymanit ze systémových pařátů je takřka nemožné, ale lze se svému cíli přiblížit. Ve chvíli kdy něco vlastníme, musíme státu platit daně a na to je nutno nějak vydělat. K výdělku je potřeba práce a z té ty daně odvádíme také – jsou ovšem možnosti jak tento tok omezit. Nepracujme na hlavní pracovní poměr, pracujme na živnostenský list! S trochu šikovnou účetní státu nakonec odvedeme minimální peníze na daních a je to přitom zcela legální! Ať z nás má Systém co nejméně! Abychom zaplatili daně z nemovitostí, pak z nemovitosti (v rámci možnosti) udělejme zdroj financí! Opět se šikovnou účetní můžeme státu odvést co nejméně!

Systém nám nedává naprosto nic, čím by si zasloužil naše sympatie, tak nebuďme líní a dávejme mu co nejméně!

Další cestou je směřování k získání reálné moci, toho ovšem řečněním a držením jakýchsi vlajek na jakýchsi demonstracích nikdy nedosáhneme. Pravda, ať už ji kdokoliv vidí jakkoliv, nikoho nezajímá – český Pepan si řekne jedině: „No maj asi pravdu, ale já s tim nic neudělám, na to jsem moc malej pán, a proto šup sem s dalším řízkem!“ Naproti tomu poukazování na citlivá místa Systému se nevyplácí, čehož jsou důkazem naši perzekuovaní kamarádi.

Systém, který je v klíčových místech tvořen mafiány, slyší pouze a jedině na peníze. Všichni jsou tam nenažraní a chtějí víc a víc a udělají pro to takřka cokoliv (jak dokazují mnohé kauzy poslední doby).

Zde se nám zcela jasně rýsuje možnost směřování – získat peníze, získat si lobbisty a začít reálně ovlivňovat dění ve společnosti z míst, z nichž to efektivně jde, nic nelegálního, vše v mezích zákona. Nikdy nic nezměníme pořváváním po ulicích, zapšklou, neaktuální a nepravdivou rétorikou, siláckými gesty, frajeřením se před mladšími, chvástáním se, hraním si na nejdůležitější ve hnutí apod.

Chceme-li porazit Systém, musíme být soudní a střízliví, každý nechť zváží, jak a kudy se dostat k toužené svobodě a tou cestou se neprodleně vydá. Ještě jsou v tom tupém, konzumním stádu zbytky národa a lze je zachránit před dovršením etnocidy!

Zajímavý a důležitý je především proto, že nám zcela jasně a jednoduše dává možnost uchopit nástroj pro další vymanění se z pařátů globálně kapitalistického světa. Jde o oblast života, která se týká naprosto všech, bez výjimky (např. náš článek o domácí výchově se netýká zcela každého již jen z prostého důvodu, že ne každý má děti) – jde o jídlo.

V našich článcích jsme již hovořili o nutnosti zdravé a ekologické stravy, vysvětlovali jsme i proč je to nutné a tento dokument naše argumenty jen rozvádí do rovin, o nichž jsme sami tušili jen málo. A přitom je to tak snadné: ze zdravé výživy budeme sami zdraví. Co tato jednoduchá, až primitivní rovnice znamená je jasné již při letmém pohledu.

Nebudeme-li nemocní, nebudeme závislí na produktech gigantického a zrůdného farmaceutického průmyslu, který rozhodně nemá nejmenší zájem na vyléčení nemocí populace. Proč nemá tento přerostlý Moloch zájem na zdravém obyvatelstvu planety Země? Neboť ze zdravých lidí se nesypou peníze.

Epidemie zdraví položí nejen farmaceutický průmysl (který se sám kompromituje již svou provázaností s tabákovým průmyslem), položí i průmysl vivisekční, výrazně zredukuje úřady zodpovědné za schvalování léků (nenechme se zmýlit – tyto úřady jsou tvrdě ovládány farmaceutickými společnostmi) a v konečném důsledku se uleví i lidem samým, když nebudou neustále strašeni všudypřítomnou hrozící či usměvavou reklamou na prášky, mastičky, kapky a kdoví co ještě (pro príma stáří, nacpětě se našimi vyváženými prášky, pro skvělé dětství, nacpěte ratolesti marťánky, bolest kloubů? – šup do sebe náš super prášek kloubex ultra plus!).

Při menším zamyšlení dojdeme ke skutečnosti, že správná strava je významným článkem našeho boje proti Systému. Chceme se od něj co nejvíce osvobodit a právě zdraví, jež je naším nejcenějším majetkem (jak zprofanovaně toto rčení již zní – paradoxně jej užívají i reklamy na medikamenty) nám daruje významný kus svobody!

Zdravá strava nám dovoluje nikoli léčit projevy nemocí, ale předcházet nemocem. Stále lamentujeme, že demonstracemi pořád nějak nic nemůžeme změnit, že systém po nás šlape, když se chceme nějak organisovat a přitom přímo v sobě, ve svém osobním aktivismu máme významný potenciál vytvořit alternativu dnešku, převést do praxe tolik proklamované uctívání přírodních zákonitostí (pitím medoviny v lese po vzoru mnohých tzv. novopohanů není uctěna žádná přirozenost; omlouváním vraždění zvířat na základě Bible po vzoru mnoha křesťanů není uctěna žádná přirozenost) je snadnější než si myslíme a každý, komu na budoucnosti záleží musí svůj osobní aktivismus rozvíjet!

Překročit svůj stín, překonat mlsnost, zlozvyk, pohodlnost, přestat se hloupě vymlouvat a lhát sám sobě – to je skutečná cesta k člověku zítřka či chcete-li nadčlověku.

Přejeme příjemné posezení u tohoto filmu (naneštěstí není umístěn na google video ani Youtube, což jsou jediné weby s videi podporované wordpressem, proto umisťujeme odkaz na web, kde film umístěn je) Food Matters

Domovské stránky filmu: http://www.foodmatters.tv/

Skutečnost je ovšem zcela odlišná od usměvavé propagandy a my se trochu zamyslíme nad tím, zda je v pořádku, aby se lidé v těchto synagogách konzumu stravovali a především, zda je v pořádku vidět pronárodní aktivisty po demonstraci zde doplňující energii.

McDonalds se samozřejmě po zkušenostech z minulosti, kdy se stal terčem různých ekologických organizací, snaží intenzivně budovat image laskavé nadnárodní korporace – pořádá sportovní akce, podporuje některé ekologické aktivity, holedbá se recyklovaným papírem na obaly apod. Že se jedná o klasickou masku nenasytného molocha snad ani není nutno více rozebírat. Sám fakt, že jen v ČR lidé měsíčně zkonzumují (příliš honosný výraz pro činnost, jež se v útrobách McDonaldu odehrává) 2 000 000 (slovy dva miliony) cheesburgerů je více než alarmující. Je to neskutečné množství materiálu a energie, která je vyhozena oknem jen pro zachování a rozvíjení konzumního stylu života. Celosvětově tak síť McD vyprodukuje megatuny odpadů přímo či nepřímo, jatka dodávající maso z povražděných zvířat zatěžují ekologicky i ekonomicky hospodářství daných zemí (spotřeba vodních zdrojů, zábor plochy na výkrm zvířat atd.) sportovní aktivity, které s takovou pompézností zastřešují jsou zcela neadekvátní, srovnáme-li úlohu McD na obezitě populace. Samotné téma dopadu McDonaldového molocha na ekologii je rozsáhlé a v některém dalším článku je rozebereme.

Zamysleme se však nyní nad něčím trochu jiným. My, jako pronárodní aktivisté se snažíme o zachování identity národa, Evropy a jejích hodnot. To znamená, že chceme uchovat lokální odlišnosti v kulturních projevech všech koutů Evropy. Pojem „identita“ stavíme do protikladu k výrazům „multikulturní a globální“. Útočíme na kapitalismus, ničení jednotlivých národů a etnik, na imigraci, která tomuto ničení napomáhá ohromnou měrou, vadí nám opouštění modelu „tradiční“ rodiny, hnusí se nám multikulturní kinematografie šířící protibílý rasismus, avšak mnohým kamarádům nijak nevadí přímo se podílet na těchto etnocidních procesech. A jedním z těchto procesů je i konzumace hamburgerů u McDonalds.

Proč? Je to snadné, zakoupením čehokoliv v McD dáváte fyzicky finance celému molochu. Ten napříč světem šíří svou umělou „donaldovskou kulturu“ – tato „kultura“ se netýká pouze způsobu konzumace (sežer a vypadni), jen se podívejte na koncepce reklamních kampaní – správný mládežník musí jíst u nás v McD! Všude ve světě McD produkuje vesměs totožné „jídlo“ a dochází tak i k takovým absurditám, jako je to, že turista z ameriky přijede do evropy „poznávat“ krásy zdejších krajů a nalezne zde to samé co u sebe doma. Jí totéž co doma, vidí totéž co doma a vzhledem k tomu, že i my jsme již dávno v pařátech McD, nalezneme v Americe totéž co zde u nás. McDonald se snaží svou usměvavou propagandou zlikvidovat rozdíly mezi kulturami (najez se u nás – vždyť tohle jedí všichni ve světě, tak to asi bude správné!) a nahradit je svou umělohmotnou, olejem páchnoucí kulturou „světa McD“.

Je velmi smutné vidět všechny ty aktivisty nacionalistických hnutí a skupin, kteří s hamburgerem v ruce hlásají Evropskou Identitu. Je smutné vidět, že vylepujíce samolepky proti konzumnímu životu, uklízejíce odpadky v lesích v okolí svého bydliště, zrazují své vlastní snažení sypáním peněz přímo symbolu konzumu a neekologie!

Chceme, aby byla společnost silná a zdravá – McD má ovšem na svědomí velký podíl na světové obezitě populace, degradaci pracovního procesu na úroveň otročiny a devastaci lidského zdraví nekvalitním žrádlem, pocházejícím přímo ze chřtánu holocaustového průmyslu. Chceme, aby si byli lidé vědomi svých kořenů, své historie – McD je ovšem součástí procesu soustavně likvidujícího povědomí o historii a kořenech. Každý pronárodní a proevropský aktivista si musí uvědomovat, že globální, umělá kultura, která vykořeňuje národy, rasy, etnika… velmi usnadňuje i imigraci: osoba odcházející z jedné části světa zapadne velmi snadno v nové „domovině“, neboť nebudou prakticky žádné rozdíly – jen konzum.

Pronárodní aktivisté musí mít schopnost přemýšlet – především tím se odlišujeme od konzumní společnosti, nahrazující myšlení materiálem a okamžitým pohodlím, nahrazující skutečnou svobodu iluzí volného pohybu („vždyť jsme svobodní, můžeme si jet na dovolenou kam chceme!“) a osobní aktivismus ve společenských tématech vysedáváním u televizních estrád.  Návštěvy McDonaldu, KFC a podobných synagog konzumu jsou v příkrém rozporu se základy našich idejí. Dáš-li např. fastfoodu přednost před restaurací vedenou drobným živnostníkem, dáváš tak souhlas multikulturalismu a globalisaci.

Možná některé z Vás, kamarádi napadne, že se najdou i naši aktivisté, pracující v některé z těchto či jiných společností o nichž lze říci, že jsou nadnárodní a tudíž velkou měrou participující na kapitalismu. Zde je ovšem nutno uvědomit si rozdíl mezi konzumentem a pracovníkem. Bez práce se prakticky nelze obejít a to zejména v městech. Všichni víme jak může být těžké práci sehnat a vzhledem k nutnosti mít zdroj financí umožňující živobytí lze chápat, že se hranice požadavků na práci u jednotlivce posouvají. A to zejména dnes, kdy je práce poměrně málo. Proto pracovat i v takovém molochu jako je McD apod. není důvod k zavržení daného člověka.

Mysleme na následky svých činů, kamarádi, buďme zodpovednými a nejen mysleme na budoucnost našich dětí a národů, ale především konejme pro budoucnost! Aktivismus zdaleka nekončí u demonstrace a účasti na koncertu. Naopak – toto jsou jen druhotné projevy aktivismu. Každý z nás se musí snažit o naplnění našich ideálů a takovou snahou o naplnění je i vzdělávání se nebo podpora drobných živnostníků (kde to jde, nakupujte od zemědělců přímo). Vyhledejte si oděvní značky vyráběné v Evropě, kupujte hygienické prostředky od firem netestujících na zvířatech (na vivisekčním průmyslu vydělávají především ti největší z našich nepřátel), snažte se omezovat konzumaci alkoholu či ještě lépe – zlikvidujte alkohol ve svých životech (kromě zdravotního hlediska je zde opět hledisko globalismu), pokud máte děti, zkuste popřemýšlet o domácí výuce, zkrátka snažte se co nejvíce vyvázat z globálního kapitalismu. Pokud se o toto nepokusíte či nepokoušíte – stagnujete na prázdné póze!

Avšak zapírat různé lidské rasy je totéž jako zapírat rozdílné rasy psí. Očividně jsou kynologové hrubí rasisté, když nevědí, že mezi jezevčíkem a dogou nejsou rozdíly – zasloužili by zavřít tito odporní rasisté!

Lidské rasy samosebou existují – nejenže je to zřejmé každému člověku s očima a mozkem, ale je to i více než logické: tak jako se ve všech částech vyvíjely specifické rostliny, uzpůsobujíce se místní podmínkám, vyvíjeli se i lidé podle stejných zákonitostí a to tak dlouhou dobu, že se rozdíly mezi lidmi dostaly i do takových zákoutí lidských druhů, jako je kulturotvornost či psychické schopnosti. Vše bylo vybičováno z lidských osob v průběhu evoluce místními podmínkami a specifiky jednotlivých prostředí. To, že jsme snad někdy možná vzešli z jednoho společného kmene (a ani na tom se vědci neumí shodnout) ještě neznamená, že neexistují různé rasy.

Vzhledem k rozdílnému vývoji jednotlivých lidských ras je snadné pochopit, že vývojové prostředí v různých částech planety si vynutilo rozvoj různých (pro danou část světa více či méně specifických) vlastností nutných k přežití. A to jsou právě ta specifika jednotlivých ras. Tato specifika (genová, kulturní, inteligenční apod.) jsou těmi skutečnými rozdíly, které v různých oblastech života některé rasy zvýhodňují či znevýhodňují v jejich konání. Sport, věda, kultura a mnohé další sféry života jsou každodenním důkazem rozdílů mezi lidskými rasami. Proto multikulturalisté sprostě lžou, tvrdí-li, že rasy neexistují a jediná rasa je lidská rasa.

Naneštěstí v dnešní době multikulturní genocidy všech ras (u bílé se začalo – pokračovat se bude dále) jsou veškeré vědecké práce na téma ras potlačovány, vědci ostrakizováni a naopak dochází k politicky motivovanému a době poplatnému protěžování všech argumentů proti rasám. Je opravdu s podivem, že se všichni rádoby humanisté (ve skutečnosti propagátoři genocidy) stále ohánějí krásou pestré společnosti a kultury – že je přebujelou imigrací, neustálými ústupky všem možným menšinám apod. dosahováno budoucí „šedé“ společnosti bez skutečných kořenů (z nichž pestrost vychází), zcela zdevastované umělohmotnými kulturami – to jim jaksi uniká. Multikulturalisté lžou nejen nám všem, kteří jsme následkům nucené a násilné asimilace různých etnik vystaveni, ale lžou i sami sobě.

Není totiž na místě věřit tomu, že všichni ti obhájci imigrace konají své usměvavé zlo zcela vědomě s cílem zlikvidovat bílého člověka. Jistě to mnozí (třeba i většina z nich) myslí veskrze dobře – jsou to lidé prosti nenávistných postojů, jsou přátelští a rádi poznávají i jiné než západní kultury – avšak v konečném důsledku jsou ve své pozitivitě zneužiti jako nástroje řízené genocidy. Své děti přivedou na svět ještě destabilizovanější než je ten nynější. Je to skutečně to co chtějí? Určitě nikoliv. Skutečná zkorumpovanost a vypočítavé zlo, které lidskou dobrotu zneužívá, je k nalezení u vrcholných politiků, u šéfů nadnárodních humanitních organizací (greenpeace, amnesty international apod.) a samosebou především u světových bankéřů. Těmto se velice dobře hodí směřovat ke světu bez identity – takovému světu mohou vnutit jakoukoliv doktrínu (v západním světě doktrínu konzumu) v jejímž rámci se světovému kapitalismu zdaří zcela odstranit překážky ve výdělku a absolutní moci pro úzkou zájmovou skupinu.

Pokud tedy existují rozdíly mezi rasami a tyto rozdíly jsou v mnoha ohledech obrovské, která rasa je pak ta lepší a která horší?

Odpověď zní: ani jedna rasa není lepší nebo horší než druhá. Je to dáno důvody zcela prozaickými. Jak bylo výše zmíněno každá rasa je tělesně i duševně dokonale přizpůsobena přežití ve své domovině. A tam, kde nebyl např. vyšší nárok na inteligenci, nebylo dosaženo velikých kulturních výsledků jako tomu bylo jinde (Afrika vs. Evropa), tato zákonitost se týká naprosto všeho v lidském životě. Nenávistní rasisté se mylně domnívají, že nějaký silný znak vlastní rasy (který je u druhé rasy slabší) je objektivním vodítkem pro „nadřazenost“ nad ostatními, kteří nepatří k „našim“. Omyl je to v tom, že ona druhá rasa může mít v jiné oblasti jiný znak silnější než ta naše, tudíž i ona má „právo“ cítit se nadřazeně. Obecná nadřazenost zkrátka neexistuje. Avšak existuje nadřazenost (mohli bychom použít jiného slova, ale zůstaňme u tohoto) dílčí – kulturní, společenská (složitost uspořádání…), „sportovní“…

Tato nadřazenost není nic umělého, je to přirozený výsledek vývoje každé rasy a společnosti. Avšak tato přirozená dílčí nadřazenost nesmí být uměle vybičována v nadřazenost násilnou, nenávistnou a separatistickou – na úrovni jedinců totiž mohou být v různých oborech či sférách života i výjimeční členové rasy jinak v daném oboru zcela podprůměrné. A především: i kdyby existovala rasová nadřazenost obecného rázu, nemění to nic na tom, že každé lidské (potažmo i zvířecí) plemeno má právo na svůj život, má právo na svou identitu, svůj životní prostor (každý je dítětem své domoviny) a na svou kvalitu života.

Neexistuje rovnost ras, bereme-li to z hlediska potenciálu v různých oblastech lidských činností, avšak existuje jediná skutečná rovnost a to rovnost v právu na život a identitu. Toto právo sdílíme nejen s ostatními rasami, ale se všemi živými tvory.

Nenávistný rasismus je samozřejmě v každém člověku – je ovšem na něm, jak se s ním vypořádá stejně tak, jako se musí vypořádat se svou socializací, vzděláním atp. Stejně tak se musí každý vypořádat se sklonem k multikulturalismu (pokud něco takového existuje) – ten je výsledkem genocidní propagandy. Nenávistnému rasismu dělá úrodnou půdu právě umělý a násilný „humanismus“ – obojí jsou extrémy a obojího je nutno se zbavit. Nikoliv nenávist nebo naopak rasové vykořenění, ale spolupráce mezi důstojnými, osobitými národy je správná cesta. Nutno dodat, že projevy primitivního a nenávistného rasismu jsou zoufalými projevy lidí, kteří se cítí být ohroženi společenskými trendy, lidí, kteří již nevěří těm, kdož vládnou, že konají pro dobro širokých vrstev společnosti.

A z tohoto postoje vychází hnutí Evropské Identity. Nechceme likvidovat jiné rasy (je to nepřirozené), chceme životní prostor pro rasu svou! Zastavit imigraci (a globalizaci) znamená učinit významný krok k zachování identity národů a ras. Dalším krokem je odstranění zdroje této genocidy – kapitalismu i s jeho vynálezci (úzce profilovanými finančníky).

Chceme-li svět přirozený a tedy i pestrý, je bezpodmínečně nutno zachovat identitu všech jeho koutů.

Zde jistě mnozí zastánci genocidy dnešních dnů namítnou, že je to především bílý člověk, který způsobil po celém světě mnoho zla a bolesti a nyní se mu to vrací – tak co si vůbec dovolujeme hovořit o bílé identitě a kultuře, když naši předkové udělali to a ono. A jako příklad jistě triumfálně vytáhnou Afriku a kolonialismus, případně otrokářství.

Přehlédneme-li skutečnost, že se tak sami dopouštějí rasistického smýšlení (bílí jsou zlí) a generalizace (všichni bílí způsobili zlo), což jsou zrovna úkazy, proti nimž údajně bojují (proč tedy živí a obhajují rasismus černých, žlutých či hnědých?) a z nichž nás obviňují, musíme říci, že drancování krajin v různých koutech světa přicházelo nikoliv s bílým člověkem, ale s elitami, které donutily bílého člověka k drancování. Což je příklad Afriky zcela ukázkový (holandští farmáři po mnoha peripetiích a dohodách s místními kmeny našli svou novou domovinu, kterou jim přijeli sebrat anglické expediční sbory, vyslané vládou zadluženou u Rotshieldů – více informací např. v knize Synagoga Satanova). Co se otroctví týče, otrokářské společnosti v historii existovaly napříč celým světem a vedli jej členové snad všech ras, včetně rasy černé a žluté. Nevěříte? Arabové ve středozemí ve středověku, afričtí Zuluové, kteří mimochodem dodávali „bílým“ otrokářům zboží získané kmenovými válkami, Číňané až do novověku, středoameričtí indiáni (Mayové, Aztékové) až do konquisty, židé od biblických časů až do zrušení otrokářství v USA v průběhu občanské války a pokračovat bychom mohli i dále – vše jsou to snadno ověřitelná fakta, tudíž obviňovat všechny bílé lidi ze zvláštního podílu na otrokářství je nejen zbytečně sebemrskačské ze strany bílých „humanistů“, ale především diskriminační a rasistické. Navíc princip kolektivní viny je obecně odmítán především „humanisty“ a „antiautoritáři“, takže kde se bere argument pro“trestání“ bílého člověka?

Jako další možný argument (už se to párkrát stalo) používají naši obhájci genocidy skutečnost, že v Evropě již hromady imigrantů jsou a tudíž vyvstává otázka, co s nimi chceme udělat. Proces očištění, který nám stále podsouvají (tedy nový holocaust) patří do ideové výbavy spíše komunistické Číny (Tibet) či Izraele (Palestina) – Evropa se nemusí očišťovat takto nelidsky. Již jsme naznačili v předchozích článcích, že část řešení bude repatriace, vyvíjení tlaku na okolní země, aby došlo k nápravě v jejich nitru (a nemuselo tedy tolik lidí utíkat k nám) a ať se nám to líbí nebo ne, Evropa může ve svém nitru uchovat menší komunity cizích. Jejich fungování je nutno ošetřit zákony (ano, rasové zákony musí být uvedeny v platnost), což neznamená diskriminaci – ať jako jednotlivci rozvíjejí svůj potenciál. Tyto komunity ovšem nesmí přesáhnout míru, v níž ještě nemohou být nebezpeční většinové společnosti.

A co se týče oné proklamované spolupráce mezi národy a kontinenty – znamená to spolupráci rovnocenných partnerů na mnoha polích lidské činnosti. Poznávání jiných kultur je zajímavé a vzrušující – k tomu ovšem musí dané kultury existovat (což se v multikulturním světě dít nebude).

V podobném duchu bude i dnešní článek, který snad pomůže vám, kamarádi, na cestě k lepšímu člověku. Jak jsme již psali ve starších článcích o holocaustu dneška, kdy ročně dochází k likvidaci stamilionů zvířat rozmanitého druhu na základě jejich „nižšího“ vývojového stupně a tudíž jejich „vhodnosti“ k degradaci na užitkový materiál, zmiňovali jsme i možné alternativy této zrůdné mašinérii. V potravinářství příklon k rostlinné stravě (důvody ekonomické, ekologické, zdravotní i morální), ve farmacii a kosmetice odklon od vivisekce (místo nesmyslných a nepřesných pokusů na zvířatech umělé tkáně rostlinného původu, matematické modely), v odívání umělé textilie či textilie rostlinného původu a samozřejmě lze všude živočišné produkty nahradit rostlinnými.

Nacionální Socialista jako člověk zítřka, člověk, který bere vážně 14 slov musí nejen protestovat proti dnešku formou demonstrací, propagandy atd. ale i svým životním stylem. Vidíme, že náš textilní průmysl padá pod gigantickým dovozem z Asie, vidíme, že maso a živočišné produkty potkáváme na každém kroku, vidíme, že je „láska ke všem lidem“ vládnoucími strukturami těžce využívána v „utahování šroubů“ novodobé totality a my musíme nejen tyto a další negativní jevy identifikovat a vystupovat proti nim, ale musíme proti nim i žít.

A přitom je to v mnoha ohledech velice snadné: většinová společnost je apatická a tupá, konzumní a povrchní – nuže my se vyhýbejme jejich životnímu stylu! Neohraničujme svůj svět prací na jedné straně (abychom předešli nesmyslným reakcím: nevyzýváme k nezaměstnanosti!) a televizními estrádami, nákupy v hypermarketech a jednou dovolenou v roce na straně druhé.

Vadí nám multikulturalismus (věříme, že ten vadí všem byť i jen trochu soudným lidem) a genocida bílého člověka, tak se obloukem vyhýbejme nadnárodním řetězcům nákupních či stravovacích center neb jsou to nedílné součásti těchto neblahých procesů! Koupit jídlo? Můžeme u malých prodejců a co se základních potravin týče – co takhle vyjet kousek za město a od zemědělce přímo koupit brambory, květák, okurky, rajčata, zelí… Chceme se najíst – co takhle místo KFC, McDonald´s a různých dalších fast foodů si uvařit? Nebo holt zajít do hospody, není-li zbytí? Nemáme-li možnost vyjet za město, rozhlédněme se po svém bydlišti zda tam není nějaký bioobchod či přímo vege-obchod.

Nudíme se zrovna? Co takhle místo TV otevřít knihu či na netu si něco pročíst… Jakže? Čtení nás nebaví? Pomineme-li skutečnost, že čtení nebaví především konzumáky, šampony a podobné produkty konzumní společnosti, je možnost vyjít na procházku s kamarády, poslechnout si hudbu, jet na výlet či koncert…

A nyní k samotnému jádru tohoto článku: víme-li, že je průmysl holocaustu všudypřítomný, je vůbec nějaká cesta z tohoto soukolí byznysu se smrtí? Ano je. O potravinách nyní nehovořme (u drobných zemědělců je potravin hodně), pohovořme si o kosmetice a péči o tělo. Jistě se mnohým zdá, že je to již přehnané koukat na výrobce kosmetiky a zda se podílí na holocaustu, ale to by nám mohlo být stejně divné chtít Evropu vrátit zpět do rukou Evropského člověka. Vivisekci jsme již probírali v dřívějších článcích, proto ji dnes nebudeme rozebírat. Řekněme si rovnou něco o alternativách a zda nějaké vůbec jsou.

Alternativy samozřejmě jsou a je jen otázka aktivity/lenosti zjistit si jaké. Trochu vám, kamarádi a kamarádky, hledání usnadníme a nasypeme sem seznam prodejců kosmetiky rozličného druhu, jež není testována na zvířatech. Nechcete-li chodit do obchodů, lze si vybrat v eshopu. seznam si vytiskněte, eshopy dejte do oblíbených. Bez vivisekce, bez holocaustového (masného) průmyslu se mnozí naši nepřátelé položí či budou citelně oslabeni. A komu se zdá, že nákupem netestovaných výrobků nic nezměníme, nechť se zamyslí, zda něco změní účastí na koncertu či demonstraci. Osobní aktivismus, který není obrácen na veřejnost vede aktivistu k lepšímu člověku. Je nutno být aktivním a důstojným stoupencem Nacionálního Socialismu i když se zrovna media a veřejnost nedívají! 

Pro označování kosmetických výrobků netestovaných na zvířatech bylo v roce 1996 koalicí ochranářských organizací vytvořeno schéma – tak je každému hledajícímu usnadněna práce při vyhýbání se holocaustu.

1. Humánní kosmetický standart (HCS – Humane Cosmetics Standard)
Výrobce s tímto certifikátem neprovádí ani nezadává testy na zvířatech  pro kosmetické a toaletní potřeby, včetně jednotlivých složek daných výrobků.

2. Humánní standard prostředků pro domácnost (HHPS – Humane Household Product Standard)
Výrobce neprovádí ani nezadává testy na zvířatech za účelem testování prostředků pro domácnost (např. prací prášky, čistící prostředky), včetně jednotlivých složek

Další certifikace zde http://www.pokusynazviratech.cz/content.php?site=64
A kde nakoupit? Zkuste zde:  
http://www.manufaktura.biz – kosmetika české společnosti Manufaktura
 http://www.najadashop.cz – kosmetika Jason, Kiss My Face, Manufaktura, Montagne Jeunesse, Urtekram, čisticí prostředky Urtekram
 http://www.edenshop.cz – kosmetika Jäson, Kiss my Face, Urtekram, čisticí prostředky Urtekram
 http://www.kosmetika.vte.cz – kosmetika Freeman, Kiss My Face
 http://www.marykay.cz – dekorativní, pleťová kosmetika; nelze nakoupit přes internet, nutné setkání s kosmetickou poradkyní
 http://www.biosfera.cz – kosmetika Jäson, Urtekram (včetně barev na vlasy)
 http://www.cestaprirody.cz – kosmetika Urtekram
 http://www.calco.cz – kosmetika Freeman
 http://www.kissmyface.cz – kosmetika Kiss My Face
 http://www.loccitane.cz – kosmetika L’Occitane
 http://www.paulmitchellshop.cz – kosmetika Paul Mitchell
 http://www.prozdravi.cz/prirodni-kosmetika/kiss-my-face/ – kosmetika Kiss My Face
 http://www.krasa.cz – kosmetika Kiss My Face
 http://www.bio-eko-logicky.cz – kosmetika Kiss My Face a Urtekram
 http://www.happyhemp.cz/ – kosmetika Kiss My Face a Urtekram, čistící prostředky Urtekram
 http://www.bioobchod.cz – kosmetika Jäson

I my neustále musíme vysvětlovat dokola jak co myslíme, že holocaust není náš cíl ani nástroj, že rasismus je jeden ze sebeobranných mechanismů vytvořených historickou zkušeností, že být rasistou neznamená chtít vyhladit jiné rasy, že Nacionální Socialismus je těžce překrucován v zájmu chudinkovské image těch, kteří na tomto obrazu vydělávají a zastírají jím své špinavé praktiky v různých oblastech světového dění, že jako důležitý prvek světa, jak jej chceme je soběstačnost a spolupráce důstojných, nezotročených národů (ano i národy různých ras spolu mohou vycházet, jsou-li soběstačné a důstojné), že světový kapitalismus je pevně v rukách úzce profilované skupiny bestií ať se to někomu líbí nebo ne a pokračovat bychom mohli i dále a do nekonečna. Tento článek ovšem nebude o tom co nechceme, ale o tom co chceme a proč.

Již jsme se tomuto tématu věnovali několikrát, avšak stále jsou lidé (nejen v řadách zaslepených odpůrců NS, ale i v řadách našich „kamarádů“), kteří razí zcela nesmyslné a překroucené teze o Nacionálním Socialismu a tvrdohlavě vše „nové“ odsuzují buď jako kopírování nepřátel nebo vykrádání vlastních vynálezů. Že naše argumenty neberou na vědomí naši odpůrci je zcela pochopitelné – kdyby je pochopili, vzalo by jim to vítr z plachet, tudíž by jejich ideové zázemí bylo otřeseno a bez energie k další existenci. To, že je neberou na vědomí tzv. Nsáci je ovšem na pováženou. Žvásty o věrnosti, oddanosti a revoluci končí s každým vystřízlivěním. Vlastní pohodlnost a nechuť přijmout myšlenky, které člověka mohou změnit je jev, který se nalézá u sta procent konzumního davu. Konzumní člověk se z křesla nezvedne dokud bude mít plný bachor a zboží v obchodě. Mnozí „Nsáci“ za soběstačnou Evropu bojovat nebudou, protože tak jak je to dnes jim nevadí – jediné co jim vadí jsou drzí cikáni a pár dalších nejkřiklavějších společenských problémů. Jinak jsou očividně zcela spokojeni – na pivo si mohou kdykoliv dojít, koupit si mohou to správné drsné oblečení, poslechnout si mohou jakoukoliv hudbu a na dovolenou mohou také jet kam chtějí.

Proč tedy měnit systém, když se můžeme dobře najíst, že?

Skutečnost je taková, že většina „nových“ směrů v dnešním Nacionálním Socialismu není nijak nová a naopak se dnešní NS (kteří na to mají dost inteligence a soudnosti) navracejí k dřívějším idejím a rozvádějí je v situacích dnešního světa.

Zopakujme si tedy znovu některé důležité zásady či prvky Nacionálního Socialismu k němuž se obracíme jako k naději Evropy. Nerozebereme si zdaleka všechny, protože i s těmi několika budou mít mnozí potíže při zpracování a budeme je muset v budoucnu ještě mnohokrát zopakovat.

Soběstačnost: soběstačnost je cíl, k němuž se nová Evropa musí co nejvíce přiblížit, chce-li se stát důstojným a plnohodnotným prostorem pro zdravou společnost. Jednotná Evropa národů, která si v drtivé většině ekonomických, společenských a ekologických oblastech „vystačí“ s vlastními zdroji je jediná cesta jak ven z bídy kriminality, přílišné imigrace, mnohých civilisačních nemocí, nezaměstnanosti apod. Jak je to možné? Je to dáno tím, že evropa nebude nikomu ve světě nic dlužit, proto nebude muset splácet dluhy a logicky tak veškeré produkty vzešlé z evropského prostoru budou určeny primárně k zajištění evropské populace. Pracovní místa nebudou ovlivněna mezinárodním trhem (poptávka/nabídka nadnárodního trhu), proto budou stabilní a tam, kde bude nutno nějaká místa zrušit, vedení Evropy zajistí umístění pracovních sil v jiných oblastech dle možností. Nebude tak existovat problém nezaměstnanosti. Soběstačná Evropa díky ekologickému přístupu k hospodářství (viz. níže) bude schopna nasytit a zajistit i staré a nemocné o něž se nebude mít kdo jiný starat. Základní lidské potřeby budou zajištěny již samotnou skutečností, že člověk pracuje (toto je pozitivum především pro dělnické profese, peníze, které dělník dostane nebude muset vynakládat na základní potraviny či bydlení – to zajistí Říše – a bude si moci dovolit více volnočasových aktivit). Kriminalita, drogy apod. vyrůstají především z bezprizornosti a nudy (pokud si nyní odmyslíme dědičnost) a vzhledem k angažovanosti Říše v oblastech osobního rozvoje a volného času budou významně redukovány či dokonce zcela eliminovány podmínky pro bujení těchto nešvarů.

Soběstačná Evropa bude schopna zajistit pracovní místa díky přímému vlastnictví klíčových oblastí hospodářství (doly, továrny, velké polnosti a lesy, vědecké instituce…) a díky možnosti sledovat především Evropské fungování, kterou Říši soběstačnost dá, bude mít i výrazně vyšší kontrolu nad hospodářskou situací. Avšak oblast středního a drobného podnikání zůstane svobodná s podmínkou možnosti státního zásahu, jak bylo popsáno již dříve

Volnočasové vyžití: jak již bylo řečeno, díky zajištění základních potřeb společnosti bude umožněno zvýšit její kupní sílu v oblasti osobního vyžití ve volném čase. Cestování, široké spektrum koníčků – vše bude nejen zachováno, ale i rozvíjeno právě tímto mechanismem vyšší kupní síly.

Vzdělání: Nacionálně Socialistická Evropa vědecký výzkum bude plně podporovat, tzn. že bude plně rozvíjet školství. Dítě bude mít stále svobodný výběr (samozřejmě ovlivněn individuálními faktory, jako jsou rodiče) ve výběru budoucího povolání a k tomu mu budou k disposici mnohé školy, do nichž může vstoupit. Vzhledem k faktu, že nová Evropa bude vše pokrývat vlastními zdroji, tedy i těmi lidskými, je nutno zajistit dostatek pracovníků i v řemeslech a průmyslu, což jsou dnes oblasti nahlížené spíše negativně – každý chce do kanceláře a nešpinit si ruce. Toho lze dosáhnout nikoli nějakými kvótami (což je jev dokazující nefunkčnost v dnešním světě na různých místech), ale zvyšování prestiže daných oborů. Bude-li mladý člověk, který vysokou školu nezvládne, vědět, že prožije důstojný život i jako soustružník, nebude nucen snažit se pronikat do oblasti, v níž nikdy dobrých výsledků nedosáhne: proč bych se snažil pracovat v kanceláři v nějaké administrativě, když mi to půjde lépe v továrně a budu schopen zajistit sebe i svou rodinu a nebude to znamenat, že se v továrně „zahrabu“, že? Nová Evropa bude zajištěna vlastními lidmi ve všech oblastech.

Lidový život neboli přesun na venkov: tento ideový požadavek byl některými označován za polpotovské běsnění. Zcela mylně a neoprávněně. Přesunem není myšleno násilné vylidnění měst a nucení k zemědělství. Přesun, který je tímto myšlen bude probíhat dobrovolně lidmi, kteří budou přesvědčeni o správnosti tohoto kroku (tedy opět bude zvyšována prestiž venkovského života). Stanoví-li stát podmínky pro venkov takové, že bude pro člověka lepší nežít ve městě, bude proces znovuzrození pouta krev & půda sám na nejlepší cestě k dokonání. Bude to obdobný proces jako s výše zmíněným mladým člověkem rozhodujícím se kam jít. Člověk pěstující si své základní (a nejen základní) potraviny a přebytkem se podílející na chodu společnosti jako celku bude mnohem spokojenější než např. dnešní konzumní člověk uzavřený v městském bytě a třesoucí se o zaměstnání, neboť jen vyděláním peněz si může dovolit koukání na TV v pronajatém bytě. Venkov také dovolí zdravější život což si (snad) uvědomuje každý.

Život na venkově Nacionálně Socialistické Evropy bude důstojnější už jen díky tomu, že člověk bude mít moc sám nad sebou v mnohem větší míře než je tomu dnes. Čím to? Snadné: Nacionální Socialismus vychází z myšlenky lidového života, který se soutředil kolem venkovských komunit – toto bude znovu nastoleno a Říše bude dovolovat v mnoha oblastech samosprávu. Např. základní škola bude jako instituce dobrovolná, pokud rodiče nebudou chtít své děti dávat do státní školy, bude umožněna domácí výuka v rámci rodiny či komunity. Říše stanoví pouze osnovy a rámec, který je nutno s dítětem zvládnout. Teprve střední, vyšší a vysoké vzdělání bude umožněno pouze říšskými institucemi.

Ekologie, veganství, vegetariánství: toto téma stále budí ohromné debaty nejen v hnutí, ale i ve většinové společnosti. Mýty o všežravosti člověka, o loveckém instinktu atp. jsou zcela iracionální a slouží pouze lidské konzumní zaslepené pohodlnosti. Je snad jasné, že bez šetrného přístupu k přírodě nebude žádná budoucnost, tedy ani ta bílá árijská a kdoví jaká ještě. Pokud své děti přivedeme do umírajícího prostředí, 14 slov tak přijde vniveč. Ekologie není něco co se nás netýká osobně. Každý z nás svým chování ovlivňuje stav životního prostředí (a „argument“, že sám nic nezmůžu je holý a hloupý nesmysl), tudíž každý, kdo o sobě říká, že je Nacionální Socialista, má přímo povinnost o těchto věcech uvažovat. Konzumní člověk ekologický není, chodit do McDonald’s ekologické není, konzumovat maso ekologické není, netřídit odpad ekologické není.

Aby Nacionálně Socialistická Evropa dosáhla soběstačnosti, musí se přiklonit k likvidaci holocaustového (masného, vivisekčního, koženého…) průmyslu a nastoupit cestu rostlinné výroby. Proč? Snadné – naprosto všechny živiny, které člověk „získá“ z masa (uvozovky proto, že lidé konzumující maso z masa díky jeho úpravě získávají jen některé živiny, ostatní jsou z těla vyloučeny bez užitku, a navíc do sebe dostávají hnilobné bakterie, narušující proces trávení…), jsou obsaženy v rostlinné stravě a to ve formě mnohem snáze dosažitelné, čistější a zdravější. Nadneseně řečeno, kvůli bílkovinám do sebe s masem dostanu i kvanta materiálu těžko odbouratelného, ve střevech hnijícího (z čehož jsou nemoci), zatímco s rotlinou získám nejen bílkoviny, ale i různé kyseliny podporující různé funkce v těle.

Dalším a z hlediska společnosti jako celku stejně důležitým faktorem je ekonomie masného vs normálního potravinářství. Maso, jež nasytí nějaký počet lidí vyrostlo díky vykrmování potravinami na ploše, jež by přímo nasytila několikrát více lidí. Rostlinná strava tedy nasytí mnohem více lidí za mnohem menšího zatěžování půdy. Vodní zdroje, jež se stávají stále větší vzácností i zde v Evropě, jsou holocaustem nejen znehodnocovány (hektolitry moči a výkalů) a spotřebovávány sedmkrát více než je tomu u rostlinného průmyslu. Rostlinný průmysl šetří vodu, ten základ života. Čistá a nedrancovaná voda je základ ekologicky zdravé přírody. Masný průmysl na zpracování povražděných zvířat spotřebuje několikanásobně větší množství energie než je tomu u rostlinné výroby. Rostlinná strava šetří energii, kterou lze upotřebit v jiných oblastech.

Ekologie a soběstačnost úzce souvisí i v otázce energetické. Vývoj alternativních pohonů dopravních prostředků, výroba ekologické elektrické energie pro průmysl i domácnost jsou oblasti, jež vyžadují intenzivní vědecký vývoj – a zde lze snadno spatřit důvod, proč Nacionální Socialismus bude věnovat velmi mnoho pozornosti vzdělání a vědeckému vývoji.

Alkohol, cigarety, drogy: je jasné (dle něterých řečí mnohých tzv. Ns aktivistů je to jasné i jim – alespoň než se opět opijí), že Nacionální Socialismus chce člověka jiného než je dnešní konzumní parodie člověka. Alkohol dnes ovšem musíme odmítat nikoliv pouze jako zdraví škodlivou věc, ale především jako nástroj degenerace společnosti. Alkoholová propaganda stále nutí každého pít při každé příležitosti: při jídle (vždyť je to tak zdravé!), po jídle (i toto je nesmírně zdravé), při oslavě (jednou za čas si holt vyhodíme z kopýtka), po práci s chlapama v hospodě (svých pět šest a hurá domů), při sledování sportu (pro tu správnou náladu a atmosféru), po sportovním výkonu (vyprahlé hrdlo svlažit skvělým pivem – co jiného lze dělat?) a pokračovat bychom opět mohli dále. Výrobci alkoholu (kdo jsou tito výrobci, je více než jasné, komu to jasné není, nechť si sežene dostatek literatury – pro začátek Solženicyna: Dvěstě let pospolu) nám stále vnucují představu, že bez chlastu se nelze obejít, a že je to vlastně zdravé. Záměrně jsou tak lidé obelháváni, když si nakonec myslejí, že jen alkohol je po jídle to správné… Toto lhaní chce Nacionální Socialismus zlikvidovat.

Místo alkoholové image naučí především mladé lidi nedeformovat svou osobnost návykovými látkami. Silný, střízlivý a duchovně čilý člověk je ten, kterého chce skutečný Nacionální Socialismus dosáhnout.

Než se pustíme do dalšího textu, řekněme si něco k výchově dětí v našich rodinách. Chceme dosáhnout Nacionálně Socialistické budoucnosti a branou k ní jsou naše děti. To znamená, že svým dětem musíme předat dostatečnou průpravu potřebnou k vedení dalšího boje. Avšak nechceme své děti vychovávat v duchu oldshool NS, nechceme, aby nás děti po návratu domů z práce zdravily hajlováním apod. Chceme své děti vést k samostatnosti, kultivovanosti, kritickému myšlení a zodpovědnosti. Nechceme své děti vychovávat televizními estrádami a konzumním turismem. Chceme jim vštípit lásku ke vzdělání a skutečné kultuře, aby uměly poznávat cizí země mimo turistická centra a trasy. Nechceme, aby se děti učily nesmyslné nenávisti či zcela iracionální a nepřirozené všezahrnující „lásce“, chceme, aby naše děti uměly věcně vysvětlit své postoje, aby se uměly chovat dle svých zásad, aby uměly cítit sounáležitost s Evropskou historií a dědictvím, aby uměly milovat a znát přírodu. A aby uměly jít do boje, bude-li to nezbytně nutné…

Co je tedy domácí škola? Jde o výuku dětí v domácím prostředí, kdy jsou děti vzdělávány rodiči. Děti musí chodit jednou za půl roku na přezkoušení do školy s níž se rodiče předtím musí domluvit na uvolnění dětí do domácí výuky. Chystá se i nový návrh, že kromě tohoto přezkoušení budou i občasné konzultace s pedagogy ve škole (hlasy vysvětlující toto nařízení to vysvětlují tak, že je dobré, aby děti znaly „svého“ přezkušujícího).

Výhody domácí výuky jsou pro nás celkem jasné: alespoň trochu omezit vliv mainstreamu na  děti je velmi cenné. Je samozřejmě důležité přísně dodržovat individuální přístup k dětem, naučit je ptát se (samozřejmě neučit je ptát se „sebevražedně“), naučit je myslet kriticky… Zkrátka nevychovat ze svých dětí další ozubená kolečka lživého Systému. Samozřejmě nic není tak černobílé a snadné, takže i domácí výuka má svá úskalí. Jedním z nich je velký nárok na čas rodiče, který má vzdělávat, mnohdy se jedná o děti, které mají potíže s přijetím rodičovské autority – na mnoha fórech věnujících se této problematice lze narazit na případy, kdy dítě odmítá lámat matematiku či češtinu, protože je právě kousek od posledního levelu skvělé hry. Rodiče pak svá slova zakončují tím, že je pro jejich děti vhodnější cizí autorita, tedy škola.

Členové redakce H8edge Reichu se již delší dobu vyptávají v řadách kamarádů, zda znají nějaké „NS rodiče“ a pokud, tak kolik jich je. Kupodivu jich je celkem mnoho. Všechny jejich děti, které dosáhly školního věku chodí do běžných škol, kde jsou logicky masírovány mainstreamovou propagandou nejhrubšího zrna, nezřídka jsou šikanovány cikánskými mláďaty apod. Zde se jeví domácí výuka jako to nejlepší řešení.

Je jasné, že zdaleka ne každý rodič může své dítě učit doma – mnohdy není čas, neumí systematicky a kvalitně učit apod. Zde je možnost situaci vyřešit tak, že se konkrétní rodiny dají dohromady a své děti budou posílat na výuku k jednomu rodiči, který výuku zvládne či se domluví s nějakým známým/známou pedagogem/pedagožkou a najmou si jej na domácí výuku (tím tedy odpadá problém s rodičovskou autoritou a zároveň se zachová ráz domácí výuky). I nadále přetrvávají potíže, které je nutno řešit individuálně dle situace – např. doprava dětí do rodinné školy (rodiny bydlí rozesety po celém městě). Avšak hodnota výuky je pro děti veliká – nejen, že dle výsledků pozorování domácí výuky v ČR je domácí škola vysoce efektivní, ale u dětí se v menším kolektivu buduje duch kamarádství mnohem pevnější než je tomu u velkých tříd a vzhledem k nadcházejícím společenským pohybům v budoucnosti bude velmi důležité držet při sobě.

Zde ovšem narážíme na jeden z argumentů odpůrců domácí školy a tím je izolovanost dětí od větších kolektivů – že nejsou konfrontovány s dětskou soutěživostí, pletichařením a složitostmi mezilidských vztahů. Tomu ovšem naopak příznivci domácí školy oponují tak, že jejich děti chodí do zájmových kroužků, z domácí výuky nejsou unaveny (děti ze škol mnohdy chodí zcela vyčerpány a neschopny další aktivity – což mnozí rodiče sami přiznávají na fórech atp.) a mohou tedy běhat venku s kamarády. To co odpůrci vyčítají lze ovšem také otočit – doma se nikdo nebude dítěti smát, že nemá aktovku s Transformers, že nemá značkové džíny, nedostane se mu ústrku za nevlastnění mobilu či Play Station a pokračovat bychom mohli dále. A v době, kdy již nastoupí do běžné školy (nyní 6. třída, v budoucnu to bude až střední škola) bude mít věk na to, aby se dokázalo případným útokům tohoto druhu bránit (zde by se případně mohlo postupovat i tak, že všechny děti z dané domácí školy nastoupí na stejnou školu, tudíž budou mít oporu samy v sobě). Je samozřejmé, že dítě nelze držet v izolaci a vybudovat v něm sociofobii, naopak je nutno jej motivovat v zájmech (tj. vodit jej do zájmových kroužků, sportovních oddílů), brát na akce kde se další děti objevují (tábory a mnoho dalších takových akcí v roce) a celkově své dítě stále držet v kontaktu s vnějším světem do něhož potom bude vstupovat. Jedině tak se dítě dokáže vyrovnat s křivdami a zly Systému.

Z mnoha debat, které jsme vedli jak s „NS rodiči“ tak i „NS pedagogy“ vyplynulo množství poznatků, které jsou dosti cenné a nebudeme je zde rozebírat, uvnitř hnutí si na sebe kontakty vždy dokážeme najít a zkušenosti sdílet. Nicméně lze zde vypíchnout důležitou věc: na své dítě rodič vždy promítá své vlastní životní postoje a těmi jej v počátcích života formuje. Ve své podstatě se dá tato situace přirovnat k výchově v křesťanské, pohanské a kdovíjaké rodině. U nás je ovšem nutno brát v potaz nesmyslnou kriminalizaci našich názorů a proto rozhodně nelze svému dítěti vštěpovat hotovou soustavu idejí Nacionálního Socialismu. Musíme ke svým dětem přistupovat pochopitelně s láskou a citem, naučit je „pouze“ kritickému myšlení, naučit je ptát se a pátrat, nevěřit mainstreamu, naučit je snažit se zvážit všechny strany mince atp. Naproti tomu je nutno dítě naučit i mnohým sebeobranným schopnostem – vědět kdy se zeptat, kde se co může a co nesmí říci a tak dále. Existuje totiž zákon, který umožňuje rodičům odebrat ratolest, pokud Systém shledá nějaké „zanedbání péče“ a věřte, že v našem případě to udělá s velikou radostí! 

Podle právníka, blízkého naší redakci, stačí, aby se doma objevila návštěva vidící např. sbírku věcí druhé světové války – čili i svastiky – a už může být potíž. Je bytostně důležité být při výchově obezřetný a vést jej nikoliv ve světle hotového Nacionálního Socialismu (kéž by to šlo!), ale v intencích výchovy směřující k příklonu k NS ve vyšším věku dítěte. Ať si Nacionální Socialismus objeví dítě samo v době, kdy již umí přijmout zodpovědnost za sebe samé – dětství však ať prožije bez větších Systémových zásahů. Nikdo např. nemůže nic namítat, pokud rodič nevezme své dítě do muzea „holocaustu“ či do Osvětimi a na podobná místa, když se tam sjíždí kdekdo u příležitosti kdovíjakého dne, ale vezme jej namísto toho na nějaký hrad, do muzea věnujícího se historii toho či onoho a bude ve své ratolesti budovat povědomí o evropské identitě. Místo podílení se na takřka povinném uctívání tzv. obětí holocaustu naučme své děti cítit spojení s osobnostmi evropské historie.

Obecně bychom se měli řídit principem co největší nezávislosti na mainstreamu. Proto se moderní NS ubírá (mimo jiné) cestou komunit a směřuje k soběstačnosti. Součástí této cesty je i převzetí odpovědnosti za vzdělání svých dětí. Co je tedy potřeba pro započetí domácí výuky? Je potřeba se domluvit se školou, kde je dítě hlášeno, být s ní v kontaktu a své dítě vodit na přezkušování. I doma se musí děti učit podle osnov. Lze samozřejmě využít i pedagoga, je-li to potřeba a rodiče se na výuku necítí. Vše je nutno řešit individuálně. Prozatím je umožněna domácí výuka v rozsahu prvního stupně ZŠ (Zákon č. 561/2004 Sb.) nyní je v pokusném stadiu stupeň druhý.

14 slov je především pozitivní a konstruktivní heslo – a v našem (bez)právním státu je nutno ubírat se v některých sférách života cestami, které on dovoluje. Naučme se je tedy využívat a skutečně budujme živoucí alternativu dnešku.

Pro další bližší informace uvádíme pár odkazů:

Domácí škola ASV

Článek o změnách v domácím školství na týden.cz

Rodina.cz

Prorodinu.cz