Totalita opět na scéně

Poslední squat v praze skončil. Policie v součinnosti s hasiči a bezpečnostní agenturou vylifrovali feťáky, hlásící se k anarchismu a mnohým lidem se chce tleskat. Tleskat chtějí i mnozí z nás, Nacionálních Socialistů. Konečně je hrozba anarchismu zažehnána, navíc v tom domě bydleli neprávem – vždyť neplatili, nepracovali, jsou to nevzdělanci a hlavně všichni smaží!

Zřejmě s námi mnozí nebudou souhlasit, když řekneme, že s tímto vyklizením nesouhlasíme. Zkusíme zde vyložit náš náhled na věc a snad trochu přispějeme do diskuse, která se kolem celé záležitosti rozjela.

Samozřejmě s anarchisty nesouhlasíme co se týče ideového zázemí – jejich „lék“ na nemoc jménem kapitalismus je nesprávný asi jako kapky do očí aplikované na rakovinný nádor – nelze však přehlédnout, že zde byl proveden další totalitní krok Systému na cestě k absolutní moci, resp. zprostředkování absolutní moci židům atd.

Prý tomuto kroku napomohla petice studentů z vedlejších kolejí – prý jsou neustále rušeni hlukem anarchistů a hrozí i infekce a kdovíco ještě. Jen těžko si lze představit slušné a skromné studenty, jimž se třesou okna kvůli křepčícím mládežníkům s pomatenými názory. Studenti sami se hlučné zábavě rádi oddávají a tvrdit opak znamená dopouštět se lži. Mají snad tedy studenti monopol na hlučnou zábavu a nikomu jinému ji nechtějí dopřát? Možné to je. Ohledně bordelu kolem Milady, pobíhajících psů a hrozby infekce nemůžeme říci nic konkrétního – mezi anarchisty se nepohybujeme (ještě toho trochu!) a tudíž je možné, že se takové věci dějí i když… Podle některých zdrojů jsou fotografie pořízené z okolí Milady foceny až během a po zásahu – pokud policie postupovala šetrně jako v případě našich zatčených kamarádů, je možné, že ten bordel přinejmenším zvětšila. Skutečně fotografie staršího data z okolí Milady nepořádek neukazují (či lépe řečeno ukazují mnohem menší). Zdá se tedy, že opět systém využívá účelové manipulace s infomačními materiály, aby v očích veřejnosti ukázal údajnou správnost zásahu. Kamarádi, neznáme náhodou velice dobře podobné postupy, většinou namířené proti nám?

Za zmínku stojí i lhaní ohledně napadení sanitky – prý po ní začali sympatisanti squatterů házet kameny a lahve. Dle mimomainstreamových zdrojů došlo k potyčce až s příjezdem jednoho policejního vozu – to bylo (prý) až po odjezdu sanitky, jíž nikdo v pohybu nebránil. Je potřeba ještě komentovat práci Systému?

Aby toho nebylo málo, dům, který léta nebyl zanesen v katastru nemovitostí, na čemž byla stavěna argumentace squatterů, se náhle v onom katastru zničeho nic objevil – bez jakýchkoliv náležitostí daných zákonem (kolaudace, památkáři – jde o dům z 30. let). Jak je toto možné? Podle všeho se na tuto skutečnost pořádně podívají právníci squatterů (ovšem kde na ty právníky naši alternativci berou, to je otázka sama o sobě). Lze očekávat, že postup Systému se opět zhroutí jako dům z karet. Po kolikáté již?

Zdánlivě záhadným se zdá rozhodutí majitele (Ústav pro Informace ve vzdělávání), který s domem nechce mít nic společného a chce se jej co nejdříve zbavit. Nuže opět se tu rýsuje zcela opuštěný a chátrající dům – kdoví jak dlouho ještě opuštěn bude než jej nový majitel zbourá a vystaví tam… třeba supermarket nebo jinou synagogu konzumu. Jisté je, že si zde slavný ÚIV připravuje prostor pro machinace s pozemkem a těžkou těžbu peněz, čemuž dnešní Systém velmi rád nahrává. Nádor kapitalismu se opět o něco rozroste.

Naproti tomu některé myšlenky squattingu mají něco do sebe. Je pravdou (a s tím snad souhlasíme všichni), že peníze dnes ovládají naše životy s až arogantní suverenitou – kdo si může koupit byt? Málokdo. Proto systém vynalezl důležitý článek v zotročování a vydírání lidí – hypotéky. Nechť si někdo koupí byt a pak jej splácí 30 let – kupec se zaváže židovskému molochu a pracuje pro něj. Bojí se totiž o byt přijít kvůli nazaplacení splátky – bydlení je pro člověka jedna ze základních životních potřeb – a tak se i v práci raději stáhne do své ulity a bude poslouchat i ty nejabsurdnější požadavky zaměstnavatele, jen aby nepřišel o výdělek a schopnost cpát bance do chřtánu výsledky své práce… S nemovitostmi je denodenně prováděn byznys za desítky milionů, pakují se na něm všelijaké existence a zájmové kruhy. Kdo na tom tratí nejvíce? Ano – pracující člověk, který je kapitalismem degradován na výrobní jednotku. Proto jsou plně pochopitelné a ospravedlnitelné pokusy o osvobození se od systému.

Součástí osvobození může být i právě obsazení opuštěného domu, který chátrá a stává se výsměchem všem hypotékou zatíženým lidem. Obsadí-li takový dům několik rodin – významně jim to pomůže s rozpočtem, vytvoří to pojítko mezi ostatními rodinami a napomůže zlidštění lidského života v dnešní době. V ideálním případě. Toto ospravedlnění lze brát u normálních lidí, otázkou zůstává, zda to takto funguje i u těch punkáčů a dreadařů kteří se tou svou „alternativou“ dostávají do úplně jiné reality a ztrácejí zcela očividně jakoukoliv soudnost a potenciál tvorby nové společnosti v budoucnu.

Pokud se však všichni tak rádi oháníme zákony, které jsou squattery porušovány, měli bychom se zamyslet nad tím, zda jsou všechny zákony správné a spravedlivé. Je správný stav, kdy vše nahrává spekulantům rozličného druhu, kdy zákony ospravedlňují postihy na základě ideové příslušnosti apod.? Je v pořádku, když stát nedokáže či odmítá svému národu (kterého je údajně zosobněnou vůlí) dát důstojnou práci, zajistit bydlení, uspokojit všechny základní potřeby a dovolit svobodný projev a přístup k informacím?

Případ s Miladou je jen dalším okatým představením pro „lid“, kdy nám Systém říká: „nedovolíme žádné bezpráví a zákony jsou pro všechny stejné (jen vzpomeňte jak jsme zatkli ty nejhorší neonacisty!) – dohlédneme na jejich dodržování!“. Že je to jen ubohé bití se v prsa, které zakrývá naprostou neschopnost Systému dát lidem klid, důstojnost  a pořádek, je více než zřejmé. Samozřejmě by se mnohem více rozepisovalo, kdyby těmi vystěhovanými byli Nacionální Socialisté, perzekuce by byla ještě bezohlednější a rozhodně by Kocáb nevyjednával „nové ubytování pro alternativce“. Tím je mimoděk ukázáno, že anarchisté dnes slouží jako pozlátko tzv. demokracie: dovolí totiž i různé údajné subkultury. Je tím dáno najevo, že pokud anarchisté nebudou překážet zájmům kapitalistů, budou nejen tolerováni, ale i podporováni. Čili nyní lidem Systém na jednu stranu ukázal jak zamete s „bezprizorními“ živly a na stranu druhou (díky užitečnému idiotu Kocábovi) stále zachovává zdání pestrosti demokratické společnosti pro iluzi svobody.

Nenechme se, kamarádi, zlákat oficiální propagandou a většinovým názorem, který ve squattingu vidí jen příživnictví a tuto vizi úspěšně vnutil nám, svým otrokům, kteří jsou svázáni mnoha chimérami dneška. My, Nacionální Socialisté, známe dobře praktiky vládních kruhů, které s pomocí vykonstruovaných obvinění způsobily mnohé osobní tragedie mnohým našim lidem. Raději ať prázdný dům osídlí parta, byť poblázněných, punkerů, než aby na daném místě vyrostl další článek molochova řetězu. Systém nechce dovolit nic, z čeho nemá přímý užitek.

Nevoláme po podpoře squatterů ani náhodou – pro nás jsou tito anarchisté ideovými rivaly (byť jsou jako hnutí zcela neškodní) se zcela zcestnými ideály, ale uchovejme si odstup – totalita začíná pomalu požírat i ty, díky nimž si hraje na svobodný režim a blíží se tak ke svému cíli: absolutní moci, ničím nesvázané. Budeme my, Nacionální Socialisté, konzumovat mainstreamovou propagandu a tleskat vyhnání party blbců na ulici, nebo vyvodíme závěry z další represe vůči všemu co není přesně podle linek dnešní židokracie?